MODERNÍ OTROCTVÍ V 21. STOLETÍ

Člověk by řekl, že když slavný Abraham Lincoln v roce 1863 vydal jedno z nejznámějších prohlášení o svobodě každého otroka v konfederaci a následně se do konce 19. století přidali i další země, tak bychom dnes měli přeci žít v naprostém ráji. Nebo snad ne?
MODERNÍ OTROCTVÍ V 21. STOLETÍ

U nás Čechů se spokojenost nerozeznává zrovna snadno, zejména když vyjdeme ven mezi lidi, na které se z nepochopitelných důvodu mračíme. Tedy ne úplně nepochopitelných, ale k tomu se ještě vrátíme. Každopádně jsme naprosto neškodní a stále to vypadá, jako bychom měli mezi sebou nepsané pravidlo národního sportu „já se mračím, ty se mračíš a v jednotě nechť nás síla provází“.

Avšak vraťme se o trochu na zpět, v ten onen vítězný den, kdy jste se prokopali na svět a vše se Vám na malý moment zdálo naprosto skvělé. Tolik vůní, vjemů a barev, míst k prozkoumání a neustále přemýšlení jak utéct z té proklaté postýlky, do které Vás zavřou uprostřed bitev Barbie s dinosaurem se slovy… a teď spinkej…

Po čase kdy se všichni šišlající dospěláci zase troch uklidní a strčí Vás s brekem do školky, Vám pomalu začne docházet, že občas jste svědky mírně zvláštních rozdílů. Zatím co Vás rodiče vozí nablýskaným autem jménem „Meďour“, tak rodiče Vašeho nejlepšího kamaráda jej vozí do školky otřískanou popelnicí. Výsledek, chcete vyzkoušet jízdu popelnicí, jelikož to vypadá daleko dobrodružněji než ten blbý „Meďour“. Ostatně jako žluté trabanty Dana Přibáně :).

A teď střih, dali nám další nálepku s papírem „maturitní vysvědčení“ se slovy, mazej na výšku nebo do práce. Fajn, a teď to přijde… celý svět na nás čeká :)… Asi už dnes všichni víme jaký ten život někdy je. Nicméně abychom jsme se dostali zpět k tématu, položme si otázku, kdo dnes může o sobě říct, že nežije v moderním otroctví 21. století? A ještě lépe, čím se dnešní otroctví vyznačuje?

Někdy si připadám jako v Matrixu, kdy Morpheus říká Neovi, že se narodil do otroctví, které už vůbec nevnímá. A přesně tak je tomu i v našem případě. Každý muž, žena či jiný pozemšťan na této planetě, který nemá to štěstí, že se narodí do velmi zámožné rodiny s dostatečně vysokým pasivním příjem, který jim umožnuje důstojný život, se prakticky od první chvíle nadechnutí narodil do otroctví.

Pokud by nás naši rodiče nedokázali uživit, v nejhorším případě skončíme v neoznačeném hrobě s dalšími smolaři, kteří se bohužel narodili někde v Siera Leone, kde zemře každé třetí dítě před dovršením pátého roku života a nebo do takové rodiny, která uživí sotva sama sebe. Oproti tomu my Evropané jsme si alespoň uměli dobře vybrat kontinent.

Prakticky drtivá většina mladých lidí od 21 let a více, jenž má za rodiče normální smrtelníky, mají své mnohdy první zaměstnání v nějaké větší či menší korporaci, kdy žijí neustále v takovém stresu a vysokém životním tempu, že pomalu nemají čas žít svůj vlastní život a neustále balancují na hraně kritické únavy a totálního vyhoření. Jednoduše se snaží dosáhnout důstojné životní úrovně, která se pro mnohé zdá tak reálná, jako fata morgána na Sahaře. A tak si ji někteří alespoň vytvářejí na svém profilu v sociální síti u Zuckerberka.

Čím to je? Rozhodně to není tím, že by většina z nich byla více línější či chytřejší než ostatní. Je to mnohdy pouze výsledkem rozhodnutí našich generací v minulosti, kdy se nabral směr k tak nízkým platům a vysokým nákladům na práci pro zaměstnavatele, že dnes už je čím dál těžší z toho kruhu vystoupit. Špatně placení otroci (dnes zaměstnanci) se totiž málo kdy vzbouří či stávkují, pokud žijí od výplaty k výplatě a hrozí, že by zítra neměli co jíst a nemohli si dopřát trochu té zábavy a krví zaplaceného pozlátka. A tady je i částečná odpověď na otázku, proč se většina lidí na ulici tak mračí.

Jediná možnost jak ten kruh definitivně opustit, je buďto se propracovat až na vrchol zaměstnanecké pyramidy (hodně diskutabilní varianta), a nebo si najít takový obor podnikání, u kterého je reálné, že do deseti let tvrdé práce zajistí dotyčnému takový pasivní příjem, jenž mu umožní žít velmi důstojný život bez ohledu na to, zda bude dál aktivně pracovat nebo zda dostane od státu nějaký důchod. Ostatně už dnes s jistotou lze říci, že žádný nedostanete bez ohledu na to, jak štědře do sociálního systému přispíváte.

Avšak kolik takových chytrých dříčů dnes najdeme? Statisticky je to pouze pět lidí ze sta, kteří nakonec vytrvají až do konce. Jaký by to byl asi pocit, kdyby jste věděli, že zítra ráno vstáváte z postele ne proto, abyste zaplatili složenky, jídlo, nájem či hypotéku, ale proto, že opravdu chcete dělat něco co Vás těší a co dává Vašemu životu smysl v jeho naplnění.

To kde dnes žijeme je tady… to kdy žijeme je právě teď a to v čem žijeme, nazýváme pokřiveným kapitalismem 21. století. Tak zatněte zuby, vsaďte 10 let dřiny a vyplaťte si svou svobodu po zbytek svého života. Na ostatní problémy už snadno naleznete klíč, když do smrti nemusíte řešit bohem daná práva, která jste si těžce vydobyli zpět!

Rozhodnutí je už na vás ;-)! Nebo-li slovy nesmrtelného Morphea… já ti mohu ukázat pouze dveře, avšak projít jimi už musíš sám… Good luck for all of us!

 

Martin

Jaké služby vám mohu nabídnout?
Služby
Co o mé práci říkají klienti?
Reference